- oddíl
Dnes na náš oddíl vyšla služba podruhé, takže jsme stihli o něco míň aktivit. I přesto jsme ale stihli vyzkoušet Morseovku a zopakovat orientaci na mapě. Umýt nádobí po obědě nám trvalo trochu déle, takže jsme si museli posunout polední klid. Odpoledne jsme si vyzkoušeli střelbu ze vzduchovky, někteří z nás byli dokonce lepší střelci než vedoucí. Po krátkém utkání v přehazce proti 3. oddílu jsme ještě zkoušeli sekat sekerkou na přesnost a zatlouct hřebíky. V noci jsme se připravili na hlídku.
- oddíl
Dnes jsme měli po noční hlídce, takže jsme ráno dotáhli službu do konce a na nástupu předali pomyslnou štafetu služby 2. oddílu. Jelikož pršelo, a poté bylo mokro, tak jsme zbytek dopoledne hráli hry ve srubu (např. blázinec, bingo a učili se Morseovu abecedu). Po poledním klidu jsme se dočkali bobříka neviditelnosti. Pak už jsme jen hráli další hry, a před večeří jsme měli střílet ze vzduchovky, odkud nás ale vyhnal déšť. Dnešní noc strávíme společně se 4. oddílem ve „vojenčáku“.
- oddíl
Dneska pro vás máme báseň,
dnešní den byl rýmy doprovázen.
Na Supáči pršelo,
ve skalách bylo veselo.
Teplické skály,
viditelné z dáli.
Skála sem, kámen tam,
schody kam se podívám.
Pauzy každou chvíli,
Ondra z toho šílí.
Nohy bolí,
Penáč za to stojí.
Honza a Filip se loudají
a při tom říkají, ať se zpomalí.
Náš Filip měl výzvu,
protože měl na noze jizvu.
Hlad jsme měli veliký,
Jarda s obědem přijel za chvíli.
Ušli jsme víc, než jsme chtěli,
Ondru jsme za to rádi měli.
Áňa přišla do tábora,
kolíků hodně měla.
15 kiláků jsme ušli,
až jsme z toho ušlí.
Eliška byla v táboře,
vyhnula se tak úmoře.
- oddíl
Ve středu dopoledne jsme měly volný program, protože jsme dospávaly spánkový deficit po nočním výsadku. Odpoledne jsme si stihly zahrát dekabal a volejbal, městečko Palermo a další hry. Přijela nás navštívit naše bývalá spolu-Pepička Niky a přivezla nám výborný dort. Zblajzly jsme ho s radostí a Nikče DĚKUJEME!
- oddíl
Výsadek
V noci ze 6. na 7. srpna nám vedoucí zavázali oči a auty nás odvezli na takzvaný „výsadek“. Pro ty, co nevědí, co to je – je to velmi únavná akce, která probíhá výhradně v noci a jde o to, že nám naschvál zaváží oči a odvezou nás auty „Bůh ví kam“. Náš úkol je dostat se zpět do tábora a původním počtu. Krom těch, co jsou omluvení, zranění nebo s bolestmi, jde vždy celý oddíl. Cesta zpět může trvat 25-30 minut, někdy i 15 minut, a někdy venku můžete zkejsnout 4 hodiny. Záleží na vedoucích, kde nás vysadí, ale podle mě záleží více na našich smyslech orientace a hledání v mapě. Náš výsadek se odehrál na takové louce asi 2 km od Broumova. V prvních chvílích jsme vůbec nevěděli, kde jsme, a tak jsme se vydali do malé vesničky, kde svítila světla. Museli jsme být asi poměrně hluční, protože odněkud ze tmy se vynořil místní a zprdl nás: „Co tady děláte? Jste normální?!“ Byl děsivý, bez trika a s cigaretou v ruce, takže jsme se odtamtud rychle vytratili. Poté, co jsme prolezli asi polovinu vesnice a nic známého nenašli, jsme se vydali, tentokrát však okruhem okolo toho děsivého pána, zpět na tu zatracenou louku. Za loukou na druhé straně jsme našli silnici, která vedla do našeho milovaného Broumova. Ihned po tom, co jsme se vyfotili u značky „Broumov“, jsme do něj vkročili s tím, že už cestu známe. Všechny nás ten den bolely nohy a tak jsme často odpočívali. Kolem 2:30 jsme dorazili znavení do tábora a přáli si jen jedno – spánek!
Prodloužený spánek
Dnes jsme vstávali kolem oběda. Někteří dřív, někteří déle. Odpoledne jsme si dali legendární hru „Supáčskou plácanou“. Hra vlastně pravidla skoro nemá a vymýšlejí se za pochodu. Musím zdůraznit to, že se Melounovi moc nepovedlo navrhnout, že při hře se nesmí chytat. Někteří hráli pěstmi, jiní u toho tancovali a ostatní se snažili dát bod. Hru jsme si všichni užili. Celé odpoledne bylo takové uvolněné a unavené. (autorkou zápisu 6. oddílu je Terka Dyntarová)